Založit webové stránky nebo eShop
 

Poradna pro zdravý životní styl MUDr. Lenky Hodkové

Používané metody
POUŽÍVANÉ METODY
 
AKUPUNKTURA
Metoda stará 5-10 tisíc let. Vznikla v Tibetu. Je součástí čínské medicíny, stejně jako
fytoterapie, dietoterapie a tělesná cvičení. Akupunktura je jako jediná z přírodní medicíny
akceptovaná i moderní medicínou. Řeší harmonizaci organismu, zabývá se léčbou, prevencí, diagnostikou nemocí. Jde o celou léčebnou filozofii, nikoli jen o „ píchání“ jehliček. Akupunktura využívá stimulace akupunkturních bodů, což jsou zvláštní okrsky kůže, které mají jiný energetický potenciál než okolí. Používá k tomu jehel /ocelových, měděných, zlatých, stříbrných/, magnetů, laseru či jiného polarizovaného světla, tepla /moxa/, ultrazvuku, vysokofrekvenční ozónové stimulace, piezoelektrických proudů a dotekové stimulace.
Jednotlivé akupunktruní body mají na těle logické uspořádání. Jsou uloženy v drahách neboli meridiánech, které odpovídají určitým orgánům a orgánovým systémům. V meridiánech koluje energie ČCHI přesně podle orgánových hodin. Dráhy probíhají přes celé tělo a povětšinou začínají nebo končí na prstech rukou a nohou. Proto zdánlivě ze vzdálených míst můžeme ovlivňovat určené orgány.
Kromě těchto bodů a drah existují na těle akupunkturní mikrosystémy na různých místech těla, do kterých se promítá obraz člověka a jeho orgánů. Sem patří mikrosystém ucha /ušní akupunktura – aurikulomedicína/. S čínskou medicínou má podobné jen užívání jehel, jinak se liší pravidly, která jsou podobná našemu evropskému myšlení. V praxi se dá velmi dobře akupunktura celotělová kombinovat s aurikuloterapií. Dalším mikrosystémem je duhovka /známá irisdiagniostika/, Jamamotova hlavová akupunktura, Su-Jok mikrosystémy rukou a nohou, mikrosystém jazyka, pulsu a vnitřních orgánů.
Jak se akupunktura provádí? Jehly se aplikují v jednotlivých sezeních trvajících 15-20 minut. Celkem pacient absolvuje 10-15 takových sezení. První efekty jsou někdy patrné ihned /tzv. sekundový fenomén/. Následuje promptní úleva /např. u akutního ústřelu páteře/. Jindy může dojít i ke zhoršení příznaků, což posuzujeme jako pozitivní reakci. Jehly, které se při akupunktuře používají, jsou velmi tenké. Mimo to se dodržují přísná pravidla při jejich mechanické očistě a sterilizaci. Lze používat i jehly jednorázové.
     Při zavedení jehly do správného místa má pacient určitý pocit – pocit energie ČCHI – mravenčení, teplo, mírná bolest. To je známka, že jehla zasáhla cíl. Někdy pacient nemusí vpich ani vnímat. Akupunktura má svoji nevýhodu, což je bolestivost při vpichu. Ale má výhody oproti klasické léčbě. Nemá žádné toxické působení, harmonizuje vždy celý organismus.
Kde se dá akupunktura použít? Zejména při léčbě bolesti, při léčbě vertebrogenních /páteř/ a kloubních obtíží. Velmi dobře se osvědčuje u alergií / zde se jednotlivá sezení zahajují asi 2-3 měsíce před začátkem alergické sezóny/, psychických problémů, neuróz, depresí. Účinně lze zasáhnout prakticky u jakékoli akutní nemoci – chřipka, angína, kašel, záněty dutin, močové, zažívací potíže, koliky a podobně. Má samozřejmě i svoje omezení. Je to metoda, která pacienta nijak nezatěžuje. Obnovuje rovnováhu energií, čímž zmírňuje a odstraňuje příznaky nemoci.
 
 
Vakuumpunktura baňkování - baňky teplé, studené, masáže - jedná se o ošetření akupunkturních bodů pomocí podtlaku. Používají se baňky velké od 30 do 70 ml. Baňky lze přikládat i přes zavedenou akupunkturní jehlu, čímž se zvýší účinek. Rozlišujeme baňky teplé, v nichž vakua docílíme vyhořením vzduchu. Baňka takto zbavená vzduchu a navíc zahřátá se přiloží na žádané místo. Studené baňky jsou spojené s balónkem, jímž vytvoříme podtlak. Obojí se přikládají na kůži. Podtlakem dojde k přisátí, podráždění kožních receptorů, mohutnému lokálnímu prohřátí, překrvení. Kůže se uvolní, spasmy svalů povolí. S výhodou se užívají u potíží s páteří, svalových bolestí. Namažeme-li tělo před položením baněk olejem, lze po přisátí baňkami pohybovat a provádět tak baňkovou masáž, která je velmi účinná a je i příjemněji vnímána než klasická masáž. Tato metoda se používá při potížích s páteří, svalové bolesti, neurovegetativní labilita, astma v klidu.
Laseroterapie (fotopunktura či chromoterapie) - využívá dráždění akupunkturních bodů laserem, či jiným polarizovaným světlem. Uplatňuje se hlavně tam, kde nelze aplikovat jehly (viz. Elektroakupunktura). S výhodou se používá u dětí a v ušní akupunktuře.
Farmakopunktura - aplikace léku do akupunkturního bodu.
 
 
Elektroakupunktura znamená dráždění akupunkturních bodů elektrickým proudem místo jehel. Použití je vhodné u osob, které pro bolest nesnesou vpich akupuntkurní jehly, nebo u osob, kde jsou vpichy kontraindikovány, to znamená, že je nelze provádět například u hemofilie, poruch krevní srážlivosti, křečových žil v dané lokalitě. Doba působení je výrazně kratší než u klasické jehlové akupunktury.
Akupresura je akupunktura bez jehel. je to svépomocná technika, při níž se využívá tlaku prstů na akupunkturní body - tzv. dotekové - taktilní stimulace. Lze si tímto způsobem ulevit od nejrůznějších bolestí nebo posilovat a stimulovat určité body a orgány.
Shiatsu - japonské slovo, znamená tlak prstu. Původně se jednalo o japonskou formu čínské akupunktury. Dnes přijala i prvky masáže a dotyku. Neexistují velké rozdíly mezi akupresurou a shiatsu. Shiatsu i akupresura se provozují bez vybavení, přístrojů nebo olejů. Léčba shiatsu připomíná masáž, ale terapeut pracuje na akupunkturních drahách, pacient je přitom oblečený.
Magnetoterapie, magnetopunktura - působení magnetického pole na akupunkturní body. Nejčastěji se využívá permanentní magnet. Každý magnet má svoji polaritu - sever a jih. Přiložení magnetu severem má protibolestivé působení (bolesti hlavy, pohybový aparát), sedativní, tlumivé. Přiložení magnetu jihem má účinky tonizační, stimuluje imunitu, aktivuje a harmonizuje. Magnety se lepí na kůži na 7-10-14 dní, minimálně na 3 dny. Efekt nastoupí někdy již za 10-15 minut. Nejlepší účinky vykazují 5.den. Magnetů se využívá jako stimulátorů imunity, preventivně a k myorelaxaci /povolování svalových spasmů/.
Sakamurové /magrainové/ kuličky - drobné kuličky z polovodiče germania o průměru 1 mm. Lepí se na akupunktruní body a provádí se jimi akupresura, když působí tlakem. Lze je použít místo magnetu. Nejčastěji se využívají v aurikuloterapii při potřebě permanentní stimulace nebo u lidí, kteří nesnášejí magnety.
Moxování - jde o stimulování akupunkturních bodů teplem, které vzniká hořením (z pelyňkových cigaret, kuželů, válečků). Moxa se užívá při celkovém vyčerpání organismu, při nedostatku energie, při chorobách z nachlazení, u alergií, proti bolesti hlavy, únavových syndromů, při poruchách spánku. Moxa se neužívá u horečnatých onemocnění, tachykardiích (zrychlení tepu), při nadbytku energie. Akupunkturní body se nahřívají moxovou cigaretou vzdálenou od kůže, dokud není patrný pocit tepla v bodě. Jinak se též moxové kužely napichují na zavedené akupunkturní jehly, čímž se zintenzívní jejich účinek.
 
HOMEOPATIE - homois = podobný, pathos = choroba
Homeopatie je léčebná metoda, která využívá fenoménu podobnosti. To znamená, že stejní činitelé, kteří nemoc vyvolali, ji také léčí. Tato myšlenka je známá už v medicíně dávných kmenů i v době Hippokratově. Zakladatelem homeopatie je Sammuel Hahnemnn, saský lékař, kromě jiného zkušený chemik, toxikolog a lingvista.
Asi před 200 lety začal studovat biochemii a zkoušel účinek některých léků, které se tehdy běžně užívaly k léčbě. Začal ověřovat Hippokratův předpoklad, že podobné se léčí podobným - "similia similibus curantur". Léky používal tak, aby zjistil jejich účinek na zdravý organismus (zkoušel je na sobě a svých blízkých). Ve druhé fázi tyto léky začal používat u nemocných, kteří vykazovali příznaky podobné těm, které získal v pokuse.
Po šesti letech intenzívní práce dospěl k tomu, že Hippokratova poučka podobnosti platí za předpokladu, že dávky jsou malé, téměř neměřitelné. Během výzkumu přišel na to, že rozředěním léku se lék stává účinnějším. A tak vznikly různé účinné potence léků.
Přesný mechanismus působení homeopatických léků není vysvětlen. Zdá se, že homeopatický lék je nositelem informace (rezonance), která je v něm zakódovaná díky speciálnímu způsobu přípravy, minimální množství podané informace startují v organismu řetěz vlastních obranných pochodů. Pro vysokou účinnost a naprostou netoxičnost jsou homeopatické léky doporučovány dětem i těhotným. Homeopatická léčba má také své limity. Homeopatický lék je stimulem pro organismus, proto může být použit tam, kde je obranný potenciál schopen čelit napadení choroby = 70-80% z celkového počtu nemocných. Ve zbývajících procentech by měla být použita léčba klasická. (Nelze léčit např. těžké mikrobiální infekce - hnisavý zánět mozkových blan bez antibiotik).
Většina homeopatických léků pochází z přírody - z říše rostlinné, živočišné, nerostné = klasická homeopatika, z produktů nemocí nebo škodlivin(nosody) a organopreparáty(homeopatika připravená ze zdravých orgánů zvířat - vepř). Výroba homeopatických léků je uzákoněna v právoplatném homeopatickém lékopisu a je závazná.
Výchozím bodem pro léčbu je jedinec chápaný jako celek v rámci přírody se svou jedinečností, zvláštností, stavem a schopností uzdravit se, to znamená zaktivizovat vlastní regulační schopnosti- svého "vnitřního lékaře" k obnovení rovnováhy, harmonii osobnosti.
Abychom mohli poznat celého člověka, je třeba mu vyjít vstříc, vidět a slyšet ho, pochopit.
Poznat jeho tělesnou  a duševní kondici a konstituci. Pouze v důvěrném rozhovoru můžeme proniknout "maskou pacienta", abychom mohli objevit spouštěcí mechanismy, které zdánlivě s onemocněním vůbec nesouvisejí - utajované strachy, trápení, úzkosti, zklamání, starosti, ponižování a nedostatky v jeho životě. Homeopatie je přísně individuální medicína osobnosti. Mimo výše uvedené se dají homeopatika použít i k léčbě různých onemocnění a příznaků stejně jako klasické alopatické léky, ale na rozdíl od nich bez jakýchkoli vedlejších toxických a nežádoucích účinků (např. - léčba angíny, chřipky, běžných nachlazení, poruch trávení..)
Proto, chceme-li vyléčit angínu (akutní onemocnění), můžeme použít homeopatika, která nám naordinuje lékař v homeopatii  školený (což může být i praktický lékař, pediatr.....)
Ale budeme-li chtít léčit onemocnění chronické, pak se musíme obrátit na homeopata konstitučního, který se zabývá člověkem jako celkem, jak jsem již uvedla výše.
A slovo na závěr: Homeopatie je netoxická, velmi účinná metoda, klasickou medicínou neprávem pranýřovaná a zavrhovaná. Velmi dobře ji lze kombinovat i s ostatními metodami celostní přírodní medicíny – akupunkturou a EAV. 
  
                                                           
 
  
Bachova květová terapie
Metoda celostní přírodní léčby použitelná i jako samoléčba.Vznikla v 30.letech 20. století . Jejím zakladatelem je dr.Edward Bach, londýnský lékař, původně bakteriolog a homeopat. Bach si při své praxi uvědomoval, že spousta nemocí pramení z narušené psychiky. Každé chronické onemocnění zanechá stopu v psychice pacienta, každá psychická zátěž má naopak vliv na fyzický stav. Bachovými květy jsme schopni ovlivňovat psychiku pacienta a tím účinně léčit jeho somatické /tělesné/ potíže. Výsledky a průběh léčby se velmi podobají klasické homeopatii.
Dr. Bach se soustřeďoval na různé stavy psychiky. V celostním pojetí se zabýval celým člověkem, nikoli jen jeho nemocí. Hledal v přírodě jednoduchou účinnou metodu léčby. Začal objevovat zázračnou léčebnou sílu rostlin, zejména květů, které povznášely mysl člověka, harmonizovaly jeho psychický stav. Každý organismus se snaží žít v rovnováze a každé narušení rovnováhy vede postupně k narušení tělesných funkcí, dysharmonii, neklidu, nespokojenosti až ke zhoršení zdravotního stavu.
Pod tíhou negativních emocí se zhoršuje fyzický stav, potíže se zvětšují. Pokud člověka obklopují pozitivní emoce, kladné prožitky, vylepšuje se i jeho zdravotní stránka./Už jako malým dětem nám rodiče říkali při sebemenším úrazu:"Nemysli na to a přestane tě to bolet". A dítě, které se zabere do hry, zapomene na poraněný prst./ Dr. Bach se při diagnóze neorientuje tělesnými symptomy, ale výhradně negativními duševními stavy, které mohou jako následek protichůdného jednání duše a osobnosti být nakonec příčinou tělesné nemoci.
Systém Bachových květů obsahuje 38 esencí získaných z květů rostlin, většinou divoce rostoucích/např. červený kaštan, habr, buk lesní, divoké jablko, hořec, zeměžluč, modřín a jiné..../. Květy se trhají podle určených pravidel. Položí se do nádoby s pramenitou vodou, nádoba se nechá na slunci, dokud esence z květů nepřejde do vody. Pak se slije do láhve preparované alkoholem. Tak má neomezenou trvanlivost.
Na jakém principu květy působí? Každá rostlina má svoji vibrační frekvenci a souhlasí tak s určitým duševním stavem člověka, nebo-li s určitou energetickou frekvencí v lidském energetickém poli.
Při použití léčivých květů jejich frekvence zharmonizuje frekvenci u člověka disharmonickou. Tímto se uvolní tok energie v těle, organismus přestane stagnovat, člověk opět bude sám sebou. Každý člověk je jiný, každý potřebuje pro své vyladění vlastní kombinaci květů.
V průběhu osmi let objevil dr. Bach 38 esencí, které rozdělil do 7 skupin podle převažujících stavů mysli. Postihují různé stavy psychiky i různé stránky osobnosti /nejistota, žárlivost, malomyslnost, přecitlivělost, strach,´úzkost, osamělost, nerozhodnost, zoufalství, nezájem o přítomnost, nadměrná starostlivost o druhé/. Soustavu doplňuje 39. esence - krizové kapky neboli kapky 1. pomoci. /použitelné při šoku - duševním otřesu, kolapsu, nevolnosti, úrazu, silném leknutí..../ Bachovy esence nejsou zdraví škodlivé, nejsou návykové. Kapky se užívají nejméně 4x denně 4 kapky, případně i častěji. Nakapou se na jazyk a nechají se působit. Lze je použít i zevně do koupele, v zásobní lahvičce přiložené na těle na energetická centra /čakry/. Bachovu terapii lze kombinovat s jinými typy léčby - psychoterapií, homeopatií aj. Lze ji bezpečně použít i v těhotenství. Harmonizuje matku i dítě. Bachovým květům se říká "léky pro duši".
Povídání o Bachově květové terapii ukončím citátem dr. Bacha: " Nemoc není ani krutost, ani trest, ale pouze a jenom oprava, nástroj, kterým si naše vlastní duše posloužila, aby poukázala na naše chyby, aby nás zadržela před většími omyly, které by nadělaly větší škody, a aby nás zavedla zpět na cestu pravdy a světla, ze které bychom nikdy neměli sejít."
            
 
 
EAV, EAM, BFD –
Elektroakupunktura dle dr. Volla - EAV

Tato metoda využívá poznatků jak východní, tak západní medicíny. Zakladatelem i objevitelem je dr. Reinhold Voll z Plochingenu v Bavorsku, který s ing. Fritzem Wernerem zkonstruoval přístroj k vyhledávání akupunkturních bodů. Z akupunktury je známo, že určitým orgánům odpovídají určité body na těle. Pokud jsou body aktivní, dochází v nich k elektrofyziologickým změnám, které jsou měřitelné. Stav jednotlivých orgánů se pak projevuje na kůži změnou elektrického potenciálu. Změnou tohoto potenciálu lze zpětně ovlivnit dané orgány. Vysoký potenciál lze vybít, nízký dobít. Doktor Voll se zabýval úpravou naměřených potenciálů, jejich normalizací - zejména na koncových bodech akupunkturních drah. Díky tomu porokoval úpravy zdravotního stavu na různě dlouhou dobu. Dr. Voll studoval řadu let tento systém, mapoval jednotlivé dráhy a body na nich v souvislosti s vnitřními orgány a jejich funkcemi. K diagnostice a léčbě využívá aktivních bodů rukou a nohou. Při jejich přeměřování přístrojem si lékař udělá přehled o celkovém stavu organismu. zda organismus reaguje zánětlivě, nebo zda jeho některé orgány jsou již ve fázi degenerace.
Tato metoda umožňuje včasnou diagnostiku často již před vypuknutím choroby. Je to tedy i metoda preventivní. Udává se, že její výsledky jsou až stokrát citlivější než laboratorní hodnoty získané z vyšetření krve. Zachycuje již energetické změny orgánu, nejen hrubá poškození. Určuje momentální stav. Vysvětluje téměř všechny nejasné případy. Diagnostikuje rušivá pole, geopatogenní zatížení, infekční ložiska apod. Lze pomocí ní testovat vhodnost podávaných léků, toxické zátěže kdekoli v těle, v kterémkoli orgánu, zátěže zubními materiály, toxiny z prostředí, chemickými látkami, mikrobiálními toxiny, alergeny z potravy, prostředí apod.
Uvedu dva příklady diagnostiky EAV metodou a srovnáním s klasickou medicínou. Pacient s dlouhotrvajícími bolestmi páteře - klasická medicína provede veškerá vyšetření včetně laboratorních testů. Nenachází nic podstatného, přesto pacient udává stále trvající bolesti. Na EAV přístroji lze vyšetřit jak páteř, tak i nervové struktury, které jsou často atakovány mikrobiálními toxiny nebo borrelií a způsobují tyto bolesti. Borrelii ale v krvi najít nemusíme, protože onemocnění neprobíhá akutně. Aby klasická medicína prokázala borrelii v nervové tkáni, musela by postižený nerv z těla vyjmout, udělat z něj mnoho tenkých mikroskopických preparátů a ty prohlížet pod mikroskopem, aby borrelii nalezla, což je prakticky nemožné. Jiný příklad: je-li člověk atakován virózou nebo bakteriální infekcí, EAV metodou během pěti minut lékař stanoví původce onemocnění a může cíleně zahájit léčbu. Klasická medicína, pokud se jedná o infekci bakteriální - udělá výtěr nebo odběr a pošle ho na kultivaci. Za tři dny lékař zná, co způsobilo nemoc. Léčbu zahajuje naslepo. Jedná-li se o viry, vyšetření virologické trvá až šest měsíců.Výsledek tohoto vyšetření nám už pak není nic platný. EAV metoda dokáže určit příčiny onemocnění tam, kde současná medicína má již své diagnostické hranice.
 
                                        
EAM elektroakupunkturní měření, využívá poznatků EAV, měří se ale na jednom
             univerzálním bodu, stejně jako BFD (biofunkční diagnostika)
 
                           
             
Fytoterapie léčba bylinkami, bylinnými čaji, speciálními očistnými bylinnými kúrami
 
Dietoterapie ovlivnění nemocí vhodným složením stravy, vytestování vhodných či
                         nevhodných potravin, možnosti využití makrobiotiky
 
Čínská medicína využívá výše popsaných metod, speciálních bylinných preparátů
 
Detoxikace organismu čištění těla pomocí speciálních informačních a biorezonančních preparátů.
 
TOPlist